Přeskočit na obsah

#BREAK: STRACH A POCHYBY

    Před létem jsem udělala rozhodnutí, které můj život rozvířilo. Na půl roku jsem si dala plánovanou pauzu. Pro některé to může znít jako riskantní tah, nepředstavitelné, pro jiné pohádka, spoustě z vás představa breaku zřejmě někdy prolítla hlavou, ale tato myšlenka se nikdy nezhmotnila. S jistotou mohu říci, že „career break“ byl jedním z mých nejlepších business rozhodnutím, které jsem doposud učinila.

    Před tím, než jsem se odvážila dovolit si volno, jsem byla po těch letech strávených prací, která mě opravdu baví a naplňuje, bohužel vyčerpaná a v neustálém pracovním kolotoči. Cítila jsem, že přicházím o svůj entuziasmus, kreativitu a zápal, můj mozek mi nedává to, na co jsem zvyklá, a to se mi nelíbilo. Změna byla nevyhnutelně nutná, a tak jsem se rozhodla vzít si půl roku volno. Ráda dělám výrazná rozhodnutí a vystupuji ze své komfortní zóny.

    Chci se podělit o své zkušenosti s career breakem, no a abyste nedali všichni dnes výpověď, začala bych tou méně příjemnou částí, a to jsou strachy, pochyby atd. S některými jsem počítala, některé mě překvapily, spousta z nich rozesmálo.

    Co má být career break? VACATION? Krok stranou od práce?

    Bez nálože callů, úkolů a pocitu, že vytvářím hodnoty? Bez jistoty, důvodu se ráno hezky obléct, režimu? Těšila jsem se, ale věděla jsem, že budu zápasit i trochu sama se sebou.  Já neznám vlastně osobně nikoho, kdo by něco takového udělal. Nebo možná znám, ale neřekl mi o tom. Taky nejsem ten typ, co si nastuduje celej internet, aby se cítil jistěji a byl připraven. Pochybovat a cítit strach je běžné, nedělám si z toho velkou hlavu. Umím nepříjemné myšlenky tvrdě a rychle zahnat. Je ale důležité zmínit, že nic není pouze růžové. I když je to půl roční dovolená.  Co se mi během posledních šesti měsíců zjevovalo za strachy? Ty největší jsou popsány níže.

    Co budu dělat? Mám tunu času, jak ho přesně využiju? Skoro až nepříjemný pocit, který byl pro mě velkým překvapením, protože na to jsem se těšila nejvíce. Chvilku jsem se srovnávala s tím, že každou minutu nemusím prožít něčím, co je produktivní a viditelně přínosné. Předpokládám, že v této obavě hrálo i roli to, že jsem měla až nekonečné možnosti a tím pádem nastalo něco jako rozhodovací paralýza. Tohle se zjevilo cca po měsíci a velmi rychle odešlo.

    No a co když mi dojdou peníze? Logicky je třeba mít finanční polštář. Na tento strach jsem byla připravená, ale opravdu s úsměvem na tváři přiznávám, že se doposud 2-3x měsíčně ujišťuju, že opravdu budu mít z čeho žít. Vtipný mi přijde fakt, že ať počítám, jak počítám, pořád mi vychází to samé. Holt jsem si to dobře spočítala, a tak mě překvapuje, že se o tom potřebuju tak pravidelně přesvědčovat. Mě to dokonce tak vyvádělo z míry, že jsem neodmítala všechny projekty a malinko pracovala. Pro jistotu.

    Co si o mě asi teď celej svět myslí? Určitě nějaké šťavnaté drbíky letí… nebo že není dost silná a vyhořela? Tenhle nepříjemný pocit mi šel zahnat velmi jednoduše. Jak rychle přišel, tak rychle odešel. Přeci se nebudu ve svém období radosti zaobírat tím, co si kdo myslí a pokud si někdo chce zpříjemnit den příběhem jako z Netflixu, tak proč ne. Jsem zvyklá, že předsudky a různorodé názory jsou neodmyslitelnou součástí naší společnosti a neporozumění a předjímání je běžné. Tak jako tak, můj život, můj svět, moje dobro i zlo.

    Co když nebudu mít práci? Můj účet není bezedná pokladnička a já se k práci vrátit musím. Co když to nepůjde? Co když přestanou přicházet projekty ve chvíli, kdy je budu potřebovat? Ano, to je obava, která taky pravidelně vyskakuje. Hlavně jsem ji pocítila ve chvíli, kdy jsem začala odmítat všechny ty hezké pracovní nabídky, které přicházely především v prvních měsících. Na druhou stranu musím říci, že pokaždé když na mě tento nepříjemný pocit přijde, něco zajímavýho vymyslím. Něco nového přiletí jako blesk, takže věřím, že je vše tak, jak má být. Tohle je asi hodně o sebedůvěře, možná i o egu. Během našich produktivních pracovních let jsme vyřešili takřka neřešitelné problémy, získat práci je oproti nim ta jednodušší část :).

    Jak to budu vysvětlovat? Jedním z nepříjemných pocitů, které mi přišel na mysl během jednoho Exe searche, který jsem si během volna řízla, byl fakt, že můj kandidát měl v CV prázdné místo. Vyprávěl mi, jak při jeho výběrových řízeních cítí, že to pro druhou stranu je problém, a to především z titulu, že prostě vyhořel a potřeboval si odpočinout. Ztratil motivaci. U jeho pohovorů tedy vznikla nedůvěra v jeho současný stav, motivaci atd. Řekl mi to tak, jak to bylo bez příkras. Ihned mě napadlo, že tohle může být i problém můj. Jak jsem s tímto strachem zabojovala? Vím, že v naší lokalitě není běžné vzít si break, a tak musím očekávat, že to budu vysvětlovat. Na druhou stranu věřím, že se mi nebude špatně vysvětlovat, že jsem během svého volna hýřila nápady, přijmula projekty, které mi dávaly smysl, věnovala se vzniku své firmy a užívala si života.

    Dokážu se vrátit do práce? Neměla bych dělat něco jiného? Trocha pochyb. Svoji práci zbožňuju a budu dělat to, co vnímám, že je správné. Narovinu ale přiznávám, že jsem během těch svých 3 externích projektů vnímala vnitřní rozpor. Není to možná ani strach, ani tak velká nepříjemnost, je to více o ujasnění, co je a není OK a plánování, kam směřuju. Naštěstí je zrovna career break k těmto ,,životním otázkám,, jako stvořený.

    Nepříjemný pocit z toho, že mi je příjemně. Zažili jste to někdy? Možná, když jste se vrátili z dovolené a potkali se s kolegy, kteří si odpočinek ještě nedopřáli. Během posledních měsíců jsem se setkávala s přáteli i s lidmi z businessu a občas jsem cítila, že je lepší raději mlčet. Mlčet o tom, jak mi je fajn. Stydět bych se za to neměla, ale víte jak to chodí.

    Tohle byly okruhy, které byly asi nejvýraznější a nejvíce mnou rezonovaly. Až po 3 měsících mimo hru jsem vnímala velký rozdíl v tom, jak se cítím. Od čtvrtého měsíce byla změna natolik obrovská, že jsem se na sebe až rozzlobila. Naštvalo mě, že jsem zapomněla, co je můj výchozí bod. Trochu jsem pracovala, to ano. Věnovala jsem se projektům, které mě extrémně bavily a byly velmi přínosné. Další projekty jsem si také předpřipravila a celý ten proces si užívala.

    Tak jo. I am back and I am really fresh. 🙂 Příště o těch příjemných aspektech career breaku a několik dalších myšlenek.

    Krásný den všem.

    Napsat komentář

    Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *