Přivedl mě k přemýšlení o tomto tématu můj kamarád, který mě zná podstatně méně, než-li mí blízcí přátelé a i přes tento fakt, vidí hlouběji. Nebo je to pouze o tom, že jsou jeho komunikační skills na tak vysoké úrovni a intuice spolu s brilantní analytickou schopností utváří koktejl zázraku?
Přivedl mě k pro mě přelomovému zjištění. Toužím po tom být viděna. Jak lehké se to může zdát, jak těžké to v praxi vlastně je? Ukojit tuto potřebu. Jde o čiré porozumění, bez obalu. Nejde o přijetí. Jde pouze o poznání. Jak dlouho se schováváme uvnitř nás samotných a vytváříme si vnitřní svět tak moc vzdálený tomu na povrchu? Je tohle částečný projev a směr k disociativnímu žití? Ptám se sama sebe, zda lze tuto potřebu kompletně naplnit. Například ve vztahu. Vybíráme si partnery a přátelé právě na základě toho, že si rozumíme. Že nám imponují. Pokud se ale ostýcháme otevřít, nelze také čekat v tomto směru zázraky. Tím pádem se udržujeme ve stavu, kdy jsme pouze spatřeni. Já chci být ale viděna.
Tento můj kamarád mi řekl, že si nedokážu lidi pustit naplno ,,k tělu,,. Je to zřejmě způsobeno tím, že jsem to tak nějak vzdala a smířila se s tím, že jsem náročná a mé okolí vesměs nekompatibilní. Osobně si myslím, že jsem se spíše nechtěla týrat tím pocitem zklamání a střetu s faktem, že jsem nepochopena. Žijeme v demografické části světa, kde se hraje na barvy a každý se drží těch svých. Ještě jsme přirozeně nedošli do stavu, kdy se ty barvy nebojíme mixovat a nehodnotíme, zda jsou hezký nebo ne.
No tak já nevim teda. Budu viděna, když se podíváme skrze to, co vidím já?
Odchylky, kontrast a anomálie vnímám jako fakta a projev individuality. Nehodnotím, zda je něco správně nebo špatně, protože čím jsem si jistá je to, že to prostě je. Zbožňuju situace, kdy jsem nucena zapnou mozek, kdy jsem pohlcená. Miluju kontakt. Nerozeznám pocitově hranici, mezi ok & nok fyzickým kontaktem s lidma, které mám moc ráda. Prostě bych je umazlila k smrti. Cítím se bezpečně v roli ženy a ve chvíli, kdy ji překračuju, cítím se mocně. Šťastná jsem, když můžu být sama sebou a lidi na mě nekoukaj jak na magora… ideálně to nekomentujou. Hravost prostupuje všemi aspekty mého života a odmítám se jí vzdát. Nudí mě většina toho, co dělám. Prahnu po nových impulsech a to ne pouze pozitivních. Objevila jsem, že i ty negativní mě můžou extrémně dobře zmobilizovat. Jsem nasraná, nervózní a zoufalá, když něčemu, co se kolem mě děje nerozumím. Nejsem trpělivá, ale na naplnění svých životních tužeb budu ráda čekat s růžovýma brejličkama na lehátku klidně deset let. Potřebuju být pro svého partnera středobod vesmíru, on můj je. Selhávám. Chci. Potřebuju. Vyžaduju. Mám noční můry a ráda cestuju po galaxiích. Obecně, objevování je pro mě maximální relaxace. Sebestředně si dělám co chci, protože odmítám umírat nasraná, že jsem se přizpůsobila a tím něco žádaného obětovala. Na rozdíl od tohoto faktu miluju pocit, kdy se odevzdávám opačnému pohlaví a jdu do role asistentky, která je za své schopnosti a práci pro vyšší ,,společnost,, odměněna. Když potkám zmrda, bojuju s potřebou, abych byla já ten, kdo jeho zmrdství ukončí. Závidím ,,čistým,, duším. Racionální, analytická, vnímavá. Nevážím si peněz a nejsem materiálista, ale mercedesu se vzdát nechci. Když jsem se rozhodovala pouze srdcem, protože fakta hrála v neprospěch mého zájmu, neuspěla jsem a tvrdě narazila. Fakta. Většinu dne přemýšlím. Vracím se ke svým myšlenkám roky. Mám čtyři světy – pracovní, hodná holka, zlobivá holka a spánek. Mám ráda pozornost, nesnáším ponižování a zbožňuju lidi, kteří umí vyjádřit své myšlenky a mají super komunikační skills. Baví mě nekomfort. Ráda šokuju. Sere mě omezování svobody. Nesmysly. Poznala jsem lásku na první pohled a považuju ji doposud jako tu pravou a nikdy naplno neuvěřím tomu, že nebyla opětovaná. Většinu času se cítím sama… a jsem divoká.
Na dvaceti čtyřech řádcích se vidím. Trochu jsem znervózněla, já bych totiž mohla pokračovat asi ještě na dvě tři strany. Beztak. LOL. Nestydím se za to. A co jako. Suverenita asi není pro každého, ale mně vyhovuje. Ráda bych podotkla, že suverenita není pouze jednobarevná záležitost, jako všechno na světě.
Těší mě, já jsem Ninja.. mindža