Děti nechci. O capartech uvažuju. Mluvit o tom nemám potřebu. Nemám ani zájem se obhajovat. Proč je tohle téma tak šíleně žádané? Poslední roky jsem vystavována situacím, ve kterých mě jiní lidé staví do role kariéristky, nesvéprávné nebo neuvědomělé. Prý tomu nerozumím, prý práce není všechno, prý nevím, co je dobré. Prý bude brzo pozdě, prý budu litovat, prý bych se měla zamyslet, proč to tak je. Prý jste kdysi taky chtěli mít jen párty, párty, párty, ale pak vás to přestalo bavit. Prý jste taky chtěli cestovat a užívat si. Prý jste taky chtěli mít svobodu, ale ono to všechno jde i s dětma. Prý bych byla skvělá máma. Prý bych to chápala, ale děti nemám, tak nemůžu.
No, já spíše myslím, že nechápete vy mě. Mí drazí, kteří mi do hlavy vidíte zřejmě lépe, nežli já samotná. Proč je pro vás tak neuvěřitelně těžko akceptovatelné, že nechci mít děti. Proč mě nutíte se o tom vůbec bavit a ještě žádáte vysvětlení. Zabýváte se hledáním odpovědi na otázku: proč ten magor nechce děti. Já spíš hledám odpověď na to, PROČ máte tak obrovský zájem o to, abych děti CHTĚLA mít.
Ano, já děti nechci. Obecně se na ně těším, ale teď ne. Ani né v dohledné době. Prostě to tam ještě není. Není to z důvodu, že chci pokračovat ve své zářné kariéře. Není to z důvodu, že chci chlastat a chodit na párty a užívat si. Není to z důvodu, že děti nemám ráda. Není to z důvodu, že bych vyrůstala v disfunkční rodině, nebo bych nebyla ochotná omezit svobodu. Mě se ta představa prostě a jednoduše nelíbí. Necítím se při ní příjemně. Necítím zájem. Ano, je to tak strašně jednoduché a je to jediný důvod, proč se tomu již roky bráním. Vše výše napsané jsou vaše závěry. Né moje.
Mám prostředky, zázemí i schopnosti na to, být skvělou mámou, ale jednoduše nechci. No a nechci tak moc, že jsem ochotná akceptovat, že až se to jednou změní, už to nebude možné. Nejsem blbá #kráva, která si nedokáže dát 1+1 dohromady. Můj manžel touží po dětech už osm let. I u něj jsem ochotná přijmout, že se se mnou rozvede, protože mu nedokážu dát to, co chce. Já jednoduše nepůjdu do něčeho, tak klíčového, jen pro to, že je to běžné a že to bude super. Protože to tak necítím.
Znám spousty žen, které se celý život těší na svatbu a na děti. Já ne. Já se těším na jejich svatby a jejich děti, se kterýma si na pár hodin pohraju a pomazlím a jsem nejlepší tetou na světě. A pak odejdu. Možná jsem sobec. Možná nejsem mateřský typ. Já nevím. Vím ale, že děti jednou mít budu. Až ale vážně budu chtít. Umím žít spokojeně sama se sebou. Necítím se nenaplněná. Netoužím po rozšiřování svého genu. Neděsí mě představa, že umřu sama. Je mi dobře.
Víte, jak se po těch letech mluvení o tom, kdy konečně budu mít děti cítím? Cítím se provinile, že nenaplňuju očekávání svého okolí. Nervózně, protože zpochybňuju sama sebe. Nepříjemně, že čelím tlaku. Smutně, že vnímám vaše neporozumění a nedůvěru v mé rozhodnutí. Zuřím z toho, že ze mě dělá někdo party girl a kariéristku na základě pouhého výroku, že nechci děti. Vím, jak tyto debaty utnout. Gynekologovi jsem lhala, řekla jsem mu, že nemám s kým prcka mít. Po svatbě jsem změnila gynekologa. Svým přátelům lhát nebudu, pouze těm, které je zřejmě nezbytné vyměnit.
Prosím celý svět, akceptujte to. V prvé řadě vám do mé dělohy nic není. V druhé řadě je tohle pro ženy obecně velmi těžké téma. Střílíte do velmi intimní oblasti. Existují ty, které děti opravdu nemohou mít. Existují ty, kteří cítí, že se současným partnerem děti nechtějí. Existují ty, které opravdu upřednostňují svou kariéru. Díky tomu ale nejsou špatné. Hlavně se jim nesnažte po sérii 3 otázek vysvětlit, co a jak by měly dělat. Garantuju vám, ony vědí, co mají dělat. Mnohokrát o tom už přemýšlely.
Já se na děti těším. Jednoho dne budu tou nejlepší mámou na světě a zahrnu je láskou a pozorností, kterou si zaslouží. No a když nebudu schopná mít své vlastní? To vůbec nevadí. Na světě existují děti, které nikdo nechce. Jsou ztracené. Problémové děti. Starší děti. Setkala jsem se s nimi a dívala jsem se jim do očí a hleděla do duše. Jsou to děti, kterým nikdo nedal bezmeznou lásku a pozornost a neukázal jim, co je to rodina. Celý život si to závaží opuštěného dítěte nesou na zádech. Takovýmto dětem se budu moc ráda naplno věnovat a umožním jim získat zázemí, které si zaslouží každý nevinný tvor, který přišel na svět. #notsobad
Mimochodem. Pořád mám cca 7 let, abych byla relativně schopná ze sebe něco nádhernýho vytlačit. Takže nešilte. Mám to pod kontrolou ze všech směrů. Nejsem smyslů zbavená. Já žiju tak, jak cítím, že je to pro mě fajn.
#děkuji