No tak poslouchejte pane, já Vás celýho VNÍMÁM. Já Vás vidím i cítím a opravdu Vám rozumím. Toužím, jsem štěstím bez sebe a taky se bojím. No tak to probereme ne? Nebo opravdu nedokážeme bejt real v tom komplikovaným světě předstírání, upírání, systému i norem?
No nedokážeme. Protože ten svět je zkreslenej. Je jen v naší hlavičce a myšlenkách a je celkově se vším všudy celej vymyšlenej. Nemůžeš čekat, že to někdo pochopí.
Je vcelku nepříjemný žit s pocitem, že na světe existuje osoba, která je jako heroin. Heroin pro vás. Je smutný, že sis to upřela. Ono ti to vlastně i bylo upřeno. Ruku na srdce, kdo touží po relapsu a tu druhou ruku na to místo vedle srdce si dej taky, protože tou klíčovou otázkou je: Byl by ten kluk opravdu stále tvůj heroin, kdyby byl tvůj a ty jeho??? Já myslím, že jo. Protože jsem už nějakej ten rok hezky high. Mám ale ráda pohádky a svět přes růžový brejle je hezčí.
A tak tu máme takovej ten jeden majestátně kráčející a žijící heoin, kterej mě děsně rozčiluje a je nedosažitelnej. Nedosažitelnej, protože nechce. Co ale dělat s tou touhou? No prostě nic, protože v těchto situacích většinou (po probděných nocích a hodinách přemýšlení) nenajdeš tu správnou cestu, která tě dovede tam, kde právě chceš být. Divíš se, když nevíš, co vlastně chceš? Ta největší sranda je ale jiná. I když víš, že chceš… pozor, nečekané… ta druhá strana má taky mozek.
Na neopětovanou lásku, nebo na tu, která v tvým životě nemá místo ti řeknu, jak reaguju já. Prostě ten monolog ze sebe ve vhodnou chvíli vysyp a nečekej, že to bude k něčemu hezkýmu. Dá ti to ale volnost a svobodu.
Takže můj pane: Být vedle tebe za celý ty roky je ta nejhorší a nejlepší věc, co se mi mohla stát zároveň. Proplouváš mezi stěžejními situacemi, které se mi dějí. Ovlivňuješ moje činy aniž bys to věděl a i kdybys to věděl, tak tě to vůbec nepřekvapí. Neexistuje mnoho mužů, kteří mi toho tolik dali a těch, kteří mi ještě něco hezkýho chtějí dát. Přinesls mi do života ty nejkrásnější věci, bez kterých nedokážu žít.. na sebe si trochu teda pozapomněl (na tom třeba zapracujeme ještě), ale to ostatní ti odepřít nemůžu.
Proč tě chci mít? Já nechci. Tím sem si jistá. Ale hypoteticky, možná abych konečně byla i JÁ sama sebou a pochopená? Abych ti ukázala, že svět je krásný místo, když máš vedle sebe někoho, kdo je ochotný ti zpříjemňovat dny a roky. Co ale vím jistě je, že chci, aby si nikdy nepřstal vidět do mý hloubky a dutin. Abych byla naprosto nadšená z toho, že si pro mě vymyslel něco hezkýho, udělal mi radost a já poklekla. Abys mě rozmazloval a ukazoval, jak moc mě máš rád. Abys mě šokoval a vyvolával ve mně silný pocity a to hezký i hnusný. Ať se stane cokoliv, vždycky tu pro tebe budu. Nezávisle na situaci a poměrech dycky tu budu, protože já to dobrý neopouštím. Trvalo mi dlouho než jsem to pochopila, ale už tomu rozumím.
Proč mě nechceš? No to taky nevím (haha) jsem skvělá. Protože se až moc dobře známe a tak se mu nelíbí, co po těch letech vidí a zná a není to tak vzrušující jako věci nový. Protože nejsme v dobré situaci. Protože mě nemá dost rád. Protože mi nedůvěřuje a bojí se zklamání. Protože se mu nechce a to poslední .. a to je nejvtipnější: protože jsem u něj trochu ztratila kredit a jeho uznání za to, co sám udělal. Je to taková sourozenecká pohádka. S jeho úsudkem souhlasím.
A proč ho nedostanu? Tak krom výše napsaného (a mý vykonstruovaný představy v hlavě, že ho stejně dostanu) je to vcelku jasný. Co je hezký, to se nesmí pokazit. Ohrozit to, co je dokonalé něčím novým, co dokonalé nebude, je až moc riskantní. Na světě musí existovat ty výjimečné věci, které nikdy nezískáme, abychom měli ráno sílu vstát z postele a věřit, že nám svět má stále co nabídnout.
Jak z toho ven? Nebojte se být real a prosazovat si svoje zájmy, protože nic horšího, než-li zjištění pravdy (která stejně až tak nebolí, když nejsi slepice) se nestane. Upřímnost bolí a co? Ke mě lidé nejsou upřímní a bolí mě to víc. Co je horší: Lhát sami sobě a přesvědčovat se pro pocit pohody nebo zoufalství nemá smysl. Lepší je se smířit s tím, že věci jsou i na hovno. Nezapomeňte si připomenout taky to hezký. Já mám třeba doma ten nejvzácnější, nejlepší a nejvhodnější druh heroinu na světě a tak mě pochopitelně žádný jiný druh nikdy pořádně neuspokojí.
Takže heroinoví králové, vystrčte hlavu z písku a buďte real, královny se trápí. Odměňte ty holky, který seberou neexistující koule taky upřímností. Kdo se bojí, nesmí do lesa.
#bebrave #mywaytolove