Můžete mi ho prosím někdo rozklíčovat? Mě se to nepovedlo. Já jsem nikdy v nikom neviděla tak obrovský kontrast. Nemůžu se od toho odpoutat, dokud tomu neporozumím. Rejmenka. FASCINUJE MĚ. Dokážu ho hodiny poslouchat. Dělá mi velkou radost. Je mi z něj smutno. Těžce mě rozčiluje. V mém podání se můj schizoid vyznačuje značnou absencí jakékoliv přiznané náklonosti. Ten emoční chlad mě dokáže v sekundě zmrazit a jindy mě šokuje, že ten chlad párkrát za rok vystřídá zase totální hurikán citu. Jak je to možné? Vůbec nechápu, že je někdo ochotný vymezit se vůči důvěře, lásce a jakékoliv blízkosti vztahu s například člověkem, přítelem, který je s ním v dobrým a ve zlým skoro půl života. Nerozumím tomu, že se kdokoliv dokáže vědomě vzdát intimity a krásností jako je například mazlení, dotek, objetí? Vždyť je to projev lásky, bezpečí a náklonnosti. Je to strach? Co je teda ta kotvička?
Já na tom schizoidovi vidím spoustu věcí, které mě překvapují, ale bohužel se mi nedaří dopátrat se k pro mě uspokojivému významu a podstatě. Co mi z toho ale vždy vychází jako primární spouštěč těch kontroverzních akcí, je obrovská NEDŮVĚRA. Přijde mi, že většina jeho postojů a vzorců chování je ovlivněno nedůvěrou, kterou v něm vzbudili již v tuto chvíli bezvýznamné osoby z minulosti. Pokazili ho. Nechal se pokazit. Bere to jako své selhání? Dobře, lidé selhávají, lidé se nechovají podle toho, jak si přejeme. To ale přeci neznamená, že bychom měli zanevřít na celý svět a brát to jako něco, co je běžné! Vždycky je to jen stále o tom samým: jaký si to uděláš, takový to máš.
Další z velmi významných rysů, které ho definují je BUBLINA. On je obalen v naprosto nepropustném kokonu, ve kterém si střeží poctivě všechny svý důležitý emoce a pocity. Nepustí to nikomu. Když říkám nikomu, tak věřte.. nikomu. Vím a cítím, že tam toho je hodně, ale za ty roky jsem se pod ten povrch dostala jen párkrát a na pouhou chvilku. Nejlepší kamarádka. Z mého pohledu ženy, která nemá problém říct, co si myslí a mluvit o mých vlastních pravdách, které pravdou být nemusí, ale za to mohou být zpochybněny, tomuto nerozumím. Nedokážu si představit, že bych v sobě udusila vše, co prožívám a nenašla (možná, nevím) porozumění. Rozumí mu dobře jen ten, kterej dokáže fakt dobře luštit a vnímat detaily. Ostatní vidí jen povrch. Škoda. Nebo to není škoda?
No a teď trochu toho jeho běžného kontrastu. Ten mě vyvádí těžce z mé komfortní zóny. V jedné sekundě mě dokáže vytočit tak, že už ho nechci nikdy v životě vidět a v druhé sekundě mě rozzáří a obohatí tak moc, že si nedokážu představit život bez něj. Hold hranice mezi láskou a nenávistí jsou opravdu tenké. Když se na sebe dívám jeho očima, vidím to nejhorší, co si o člověku můžete myslet současně s tím nejlepším, co chcete, aby si o Vás někdo myslel. Velkolepé uznání a následné tvrdé ponížení. Jsem zvyklá na jeho schizoidní duši, a tak to neprožívám déle než pár sekund, ale to, jak mi dokáže ublížit pouhou informací je nevídané. Cukr a bič schizoida nemám ráda. Ten bič je zbytečně výchovný.
Nemůžu se ubránit OBDIVU. Vybojoval si svůj svět, jde stále dál a když nechce, nezastavuje se. V tom mu ten schizoid opravdu pomáhá. Vnímá svět z mnoha úhlů, které doposud nikdo, s kým jsem se kdy bavila neviděl. I přes to, že vnímá za hranicemi, mám za to, že se svým přístupem ochuzuje o spoustu hezkých, nových podmětů. Striktně odmítá většinu toho nového, kterým si nikdy neprošel a vystrkuje svý autistický růžky. Prostě mu to chvíli trvá, no. Otázkou je, jestli není můj názor zkreslený a to díky tomu, že ten svět vnímá přeci jen mnohem hlouběji než-li já. Nevím. Šak říkám, že jsem ho nerozklíčovala.
Hej schizoide. Kdo je chytřejší, ty nebo já?
Hej schizoide. Přiznávám, že ti toho tvýho schizoida občas závidím.
Hej schizoide. Já tě miluju. Nemluvím o té romantické lásce. Mluvím o lásce k člověku. Takové, která se nevytratí i když budeš ztracený ty. Tak se s tím smiř a buď za ni rád, protože sis ji zasloužil.
Hej schizoide. Buď na mě hodnej.
#bestfriend
#soulmate
#můjschizoid