Utkvělo mi v paměti, že za nejcennější komoditu na světě se považuje sláva. Ano, popularita prodává, kupuje, buduje. Když se zamyslím a zeptám se sama sebe, co má na světě největší hodnotu? Mám jiný názor. Nejcennější komoditou na světě je #DŮVĚRA. Je stavebním kamenem všeho. Je to pohon, díky kterému vzniká takřka vše, co známe. To nejhodnotnější co všichni máme, je tedy podle mě důvěra a těžce s ní bojujeme. Bude to zřejmě i komodita, díky které náš svět skončí. Důvěru nahradí strach a strach vyvolá zlo. Ráda bych se podívala na battle mezi potřebou přežít bez špetky důvěry, že to má smysl.
Můžu ti věřit? A co to vlastně znamená? Znamená to, že někdo nezklame vaše očekávání, které je ale čistě vaše a více méně subjektivně položené. No, můžeme se opírat o současné společenské normy, archetypy, zákony a pravidla. JENŽE:
- Důvěřuju svému partnerovi, i když mi byl nevěrný.
- Důvěřuju příteli, který mě škaredě pomluvil.
- Důvěřuju kamarádce, která mi roky lže.
- Důvěřuju v dobro lidstva, i když koukám jak se v pralese řežou hlavy.
- Důvěřuju sobě, i když bych se nejraději za ty pičovinky co jsem schopná vydyndit pobodala.
Je tedy vůbec možné, aby důvěra na věky věků zmizela z našich životů a svět skončil, když se na planetě pohybují tak divní lidi, jako jsem například já? Důvěřuju, neprověřuju. Občas si teda ověřuju pro pocit bezpečí, kdo mi lže. Stačí mi to vědět, nepotřebuju z toho vyvozovat důsledky. Občas se ale musím přiznat že mě něco, co bych neočekávala zraní do kolen a svrhla bych za trest atomovku. #riziko
Co pro mě znamená důvěra? Hmm. Zajímavá otázka. Asi něco jako synonymum toho, že má něco smysl, jakýkoliv. Tím pádem důvěru a vyhodnocuju díky datům a informacím. Například… pomluvil mě někdo? Okey, tak zřejmě to v té chvíli třeba potřeboval, zřejmě byl třeba naštvanej, zřejmě se mu něco nelíbilo, nebo je to kokot. Tak i tak, co s tím? Nic. Přece má každej právo na to, říkat co si myslí a nikdo z nás se nechová perfektně nonstop. Lidé selhávají. Bude mi někdo vyčítat, že jsem jako patnáctiletá pipina ojela dva bratry? Tak nějak omylem a na třetího jsem si pár let počkala? Je to debilní, ale bylo fajn. Minimálně pro mě to bylo super a smysl mi to rozhodně tehdy dávalo. V patnácti letech, kdy bylo všechno bezvýznamné.
Ještě teda k těm pomluvám v souvislosti s důvěrou. Nedávno jsem se na tohle téma strašně vytočila. Ranilo mě, že někdo mi velmi blízký narušil nečekaně mé soukromí a rozhodně na okamžik zabil veškerou důvěru v hodnotu našeho vztahu. Chtěla jsem hodit atomovku. Po tom, co jsem se vyplakala mi z očiček lítaly blesky. Pak jsem jako pravá nasraná ninja zabíjela slovy. No a pak mi došlo….že je to vlastně úplně jedno. Lidé si totiž nedokážou jednoduše porozumět a slova vyřčená nemusí být slova myšlená. Nevím, proč jsem na tuhle pravdu zapomněla. Vždyť to školím.
Díky nedorozumění v komunikaci a nesprávnému chápání váhy toho, co kdo řekl vznikají komplikace od nepaměti. Tohle podle mě nejvíce narušuje důvěru. Pochopení. Jen si to představme. Když řekne generál Vláďovi… ,,letí,, tak Vláďa třeba usoudí, že bomba. Ale pan Generál myslel z pole pryč. Neumíme mluvit komplexně a někdy mluvíme až moc zbytečně zaujatě. Prožíváme to, co říkáme občas moc a občas málo a z toho zmatku se vyvozují závěry. Čemu já rozhodně nedůvěřuju jsou informace. Právě z tohoto titulu.
Pokud nebudeme důvěřovat sobě, ničeho nedosáhneme. Pokud nebudeme důvěřovat, nic si nekoupíme. Pokud nebudeme důvěřovat lidem, nebudeme mít pravděpodobně ani peníze a ani děti. Nebudeme mít hlavně klid a nebudeme se cítit bezpečně.
Kde vidím asi největší úskalí důvěry, je láska. Znám několik mužů. Zajímavé, že jsou to především muži. Kteří byli tak těžce zranění, že přestali důvěřovat v lásku a tím pádem jsou více méně nešťastní.
Zamysleme se nad tím, jak si důvěru udržet, popřípadě ji posílit. Hm? Tak easy to nebude. V prvé řadě se budeme opírat o nějaký výrok a skutek. Který když je správně pochopen a přijat, bude i důvěra. Například pokud se v reklamě dozvím, že tahle řasenka se nerozmazává, ale já po deseti minutách vidím svý oči ve stylu Jokera, řeknu si… aha, už nikdy. Na druhou stranu, vše není tak jednoduché, jak se může zdát. Výrok může být špatně pochopen. Pokud si napatlám na obličej tunu krému a olejíčku a tu pitomou řasenku odlíčíš jen olejem, protože je voděodolná….. ona se mi asi rozteče před očima hned.
No a o tom to je. Důvěra je křehká díky tomu, že vidíme to, co sami chceme vidět, ale nesledujeme fakta a nedáváme prostor pochopení. Prostě jsme milovníci dramatu.
KEEP YOUR TRUST.
#ne/důvěra