Jsem vztahová. Vždyť se tím živím a miluju to. Zbožňuju samotu, ale sama být nikdy nechci. Během posledního půl roku, jsem přemýšlela o významu online vztahů. Testovala jsem si na sobě, jak je vnímám a taky koukala, jak se vyvíjejí a k čemu směřují. No a potom, k mému vlastnímu překvapení, mi došlo, že v nich vlastně funguji odjakživa.
Vyrůstám v online době. Kde jsem jako mladá šťáva fungovala na ICQ a Facebooku a jako dospělá micina na Wickeru a Linked Inu. Znám spoustu lidí, které mám moc ráda a se kterými mám vztah, ale nikdy jsem se s nimi nepotkala osobně. Jsou ty vztahy méně hodnotné? Podle mě NE. Jsou jednodušší? Rozhodně ANO.
Co označuji online vztahem? Je to vztah, který vzniká komunikací mezi lidmi, která probíhá primárně skrz internet a má dlouhodobý vliv na naše chování, vnímání. Díky této interakci také vznikají citové vjemy.
Mám za to, že lidé mají obecně problém konverzovat. Všichni z nás nejsou takoví střelci, co si popovídají s každým bez předsudků. Taky se na první dobrou občas dost těžko hledají ty správná slova. To známe všichni. No a jak jsme jako chytré bytosti zareachovali? Vyvinuli jsme se. Umíme spolu mluvit online. Konečně spolu umíme alespoň nějak mluvit. Z určité míry to ale poukazuje na zbabělost. Zbabělost, ve které funguji vlastně i já.
Každej máme témata, které prostě z ne vždy jasného důvodu, umíme z očí do očí vůbec otevřít. Ono je totiž jednodušší, to napsat. Když se tak rozpomínám, mám za sebou několik klíčových debat s lidmi, které důvěrně, osobně, roky znám. Tyto debaty zahýbaly mým životem a byly (opět k mému překvapení) čistě online. Je to špatně? Že jsem ty klíčové témata neřešila osobně? Není. Za předpokladu, že bych to vytáhla face to face, žádného relevantního výstupu bych se nikdy nedočkala. Díky tomu tento způsob komunikace vlastně hodnotím pozitivně a přínosně.
Mám tu několik zážitků, nad kterými jsem se pozastavila.
Pan Osud
Jak často potkáte na ulici, v baru, mezi přáteli (kdekoliv) někoho, kdo Vám nečekaně přiroste k srdíčku? No. Jen tak se to v tom našem světě dospěláků nestane. Nedáváme si dostatek prostoru. Já jsem takovýho potkala.. vlastně vyčetla. Ten člověk pro mě docela dost znamená a dokáže se mi po něm i stýskat a jsem ochotná, až se všechno vykurví nasednout do toho jeho auta a nechat se unést a tak nějak opustit ten můj současnej svět. Je totiž pan Osud. Není v tom láska. Není v tom vlastně přátelství, protože to bych definovala jinak. Je v tom ten pocit, že na světě existuje můj možná pán Osud, se kterým se ráda budu hodiny bavit, nebo hodiny mlčet. Tohle všechno online za pár měsíců. Racio by řeklo, naivní.
Not real best friend?
Znám dekády kluka, kterej je i jeden z mých nejlepších a nejbližších přátel. Ale uvědomila jsem si, že jsme si za ty roky vlastně skoro nikdy neřekli nic hodnotnýho z očí do očí. Na chatu (čti četu) spolu ale už přes 11 let trávíme hodiny a povídáme si o tom, co z očí do očí není tak přirozené. Proč? Protože máme dvě úrovně vztahu. Ten online a ten face to face. Víte, kterej je víc real? Ten online. Já ho vlastně nepotřebuju vidět, ani pomazlit… protože vím, že je v tom telefonu furt se mnou. Hrozné? Nevim, ale je to fakt. Kdybych si měla vybrat, jestli s ním v místnosti strávím celej život osobně, nebo online… volím osobně.
Měla bych asi ještě více případů, který mi vysej v hlavě. Pravdou ale je, že když to vezmu kolem a kolem, ty online vztahy tvoří nezanedbatelnou součást mě samotné.
Kdyby se mě někdo zeptal, jestli je to dobře, řekla bych že ano. Já miluju upřímnost a skrz ten internet ji tak nějak více cítím. Nebojím se nových věcí a nehodlám zastávat tradiční způsoby komunikace.
Vidím v tom taky nevýhody a rizika? Rozhodně. Já se totiž sama sebe ptám, jestli to má opravdu takovou hodnotu, kterou dokážu cítit. Jak moc si vlastně lžu? Mně nevadí mít na očích růžový brejle. Přeci jen mi má sebestředná část osobnosti říká, že je to bezpečnější. Myslím ale, že stejně, jako si idealizujeme sebe samé, tak si idealizujeme i ty na opačné straně toho telefonu/počítače, nebo ty, které běžně potkáváme.
Už nikdy nebudeme sami. Jsme totiž online.
Fake it till you make it?