Já ji prostě nenašla. Tak jsem ji stvořila a rozhodla jsem se, že ji mám.
Stále se za něčím honíme, jsme v pohybu, směřujeme veškerou naši sílu k nějakému cíli. Díky tomu, nám toho spoustu uniká. Neustále cítím, že mám něčeho buď opravdu hodně, nebo opravdu málo. To není rovnováha. Z dlouhodobého pohledu se mi to nelíbí, protože cítím, že mi neustále něco uniká. Jako narkomanka vjemů mám tedy problém.
Když rovnováhu nemáš, tak se ti z života vytrácejí podstatné podměty, které tě (myšleno v pozitivní rovině) dělají šťastným. A co chceme? Bejt happy. Jsem ve fázi, kde nově stvořenou rovnováhu jdu odladit. Jako vždy věřím, že je to o rozhodnutí, disciplíně a trénování.
Roky přemýšlím o tom, co je pro mě tím opravdu opravdovým cílem. Kdy mi to došlo? Ve 32 letech jsem si položila otázku ,,Jaké slovo je pro mě ze všech slov na světě nejdůležitější?,,. Přišlo mi jich na mysl několik: Prostor, Láska, Bojovat, Cit, Nebát se, Směr, Vzlétnout, Věřit… a pak přišla ROVNOVÁHA a rázem do sebe všechno zapadlo.
Když nemáš rovnováhu, tak nemáš všechno. Já chci vždycky všechno. Btw. Nesouhlasím s názorem, že mít něco částečně nebo občas znamená, že to nemám naplno. Já si totiž i to cigáro jednou za rok dokážu fakt dobře užít.
Zamyslete se nad tím, co ve Vašem životě výrazněji převládá. Potom se zamyslete nad tím, čím příjemným to lze částečně nahradit. Tím, co Vám chybí. A co získáme? Větší rovnováhu.
Studovala jsem to například na své kamarádce, která se především do vztahů pouští velmi bezhlavě. Když miluje, tak miluje tak urputně, že upozadí všechno, dokonce i sebe. Jak skončila? Po 7 letech s psychopatem na soudě a ve střídavé péči. Proč? Protože se špatně rozhodla a nepečovala o svou vlastní ,,rovnováhu,,. Dává to za vinu někomu jinýmu než-li sobě? Naštěstí ne, protože není kráva. Poučila se. Má novýho chlapa… a je tak děsně zamilovaná, že naskočila do svých zajetých kolejí. Good luck girl.
Možná to zní jako debilní klišé, ale já to ba naopak vnímám jako docela konstruktivní způsob žití a čím více jsem o tom přemýšlela, tím více jsem se přesvědčovala o tom, že je to snad jediný správný životní směr. Minimálně pro mě teda. Zastávám názor, že svět je o kontrastech. Ty kontrasty taky vyhledávám a moooc mě baví. Nejdou ale sloučit. Jsou to kontrasty. Co takhle je ale mít všechny, když tedy najdeme tu rovnováhu?
Není to tak přelomovej názor. Všichni to v určitých situacích zvládáme. Například jíme zdravě, ale občas si tu čokošku dáme.
Bejbi. Popřemýšlej, co je tvý slovo. Pokud bude stejně mocné jako to moje, gratuluju.
#cesta
#rovnováha