Uchvátil mě příběh o kohoutkovi a slepičce. Kde ale kohoutek neměl zapadlé semínko v krčku… To měla ta slepička. Kohoutek ale málem přišel o varle a slepička, jak celá uběhaná vyváděla, skončila na kapačkách v nemocnici.
Tohle je moderní inscenace pohádky o kohoutkovi a slepičce, která mě vážně nadchla, protože je kontroverzní, plná lásky a nenávisti, bizarní a jednoduše vzbudila můj zájem. Pokládám otázku: Co je vlastně pro dospělý lidi, který na ty normálnosti moc nejsou, ještě normální? No nic děti. Usaďte se a poslouchejte.
Žila byla jedna slepička a jeden kohoutek. Jako jakejkoliv jinej pár se průběžně ignorovali a průběžně přitahovali. Každý ví, že když se tihle dva potkají, je to vždy pohádka o lásce & zklamání, kde se vykresluje poddajnost slepičky a ješitnost kohoutka. Mělo by to ale skončit ponaučením. Vytvoříme nějaký?
Kohoutek se domluvil se slepičkou, že si zajedou na výlet. Rádi spolu trávili čas a oba se na shledání těšili. Bylo jim spolu dobře. Oba mají rádi trochu těch nenormálností, a tak se už při povídání o tom, jak bude jejich výlet vypadat vcelku pobavili. To víte, slepička je ráda bez přísunu vzduchu, a tak kohoutek vymyslel, že by ji rád i podusil igelitkou. Nebo že by jí trochu potopil ve vodě? No asi chápete, že byli naladění dosti podobně a jak píšu ze začátku… to semínko nezaskočilo kohoutkovi. Ona slepička obecně preferovala tu hloubku. Všude.
Když se potkali, byli nadšení. Oba byli dobrodruzi, a tak se v zájmu svých společných cest rozhodli, že výlet zpříjemní druhy rozmanitých bylin a bobulí a krystalů, které jim na obličeji vykouzlí úsměv, uvnitř vyvolají radost a zájem no a v srdci touhu a lásku. A tak společně pokouřili křišťál míru a snědli vše co bylo.
To Vám musela být zábava. Pahorky se vlní, výjevy jako z minecraftu a vlna pohlcení. Jsou to sice opeřenci, ale myslím, že se shodneme na tom, že se dokážou chovat jako prasátka. No, a tak co se vlastně dělo? Myslím, že měli oba potřebu se vyřádit a vzali to trochu z gruntu. Svůj běžný průběh jednodenních výletů posunuli rozhodně o možná level, dva hlouběji, a to ze všech směrů. Přísun vzduchu omezili různými nástroji a vzájemně se uzamkli na skoro tři dny. Vyčerpání.
Nebylo to bohužel ale jen krásné. Pohádka, kde není drama? Kohoute si poranil kuličku. Poranil si ji tak moc, že chudáček skuhral dnem i nocí a svíjel se v bolestech a litoval že vzal slepičku na výlet. No a slepička věděla, že mu pomoci nemůže.. a vlastně se nemohla ani hýbat protože po všech těch bobulích a křišťálech a bylinách, bez papání prostě nebyla.
Oba se dostali do nemocnice, oba litovali. Na výlet jen tak nepojedou. Nechtějí se vidět, protože hořkost dokáže zkazit i to nejlepší kokinko.
No, já myslím, že pro rámcovou představu asi rozumíte. Proč mě ale ten příběh tak nadchl? Já v něm totiž vidím excelentní příklad paradoxu. Vidím v něm dva lidi (chápej zvířata), který mají toxický vztah, navzájem si ubližují jak fyzicky, tak psychicky. Jsou naprosto nepoučitelní, a i když se potkají jednou za měsíc nebo jednou za půl roku, tak závěr prostě zklame. Tihle dva dokážou dojít k totálnímu souznění, pohltí se, potřebují se, ale mají podle mě někde hluboko zakořeněno, že to stejně nějak musí pro jistotu sabotovat. Nemůže to přece bejt jen o tom ,,super,,. Já jim vlastně rozumím.
Představte si, že by ty jejich chvíle nebyly sabotovaný? Víte, co by zbylo? Jen to nejvíc totálně nejnádhernější a to je to největší riziko, který pro ně ve skutečnosti existuje. To je můj názor.
Takže vážení. Kohoutek se slepičkou se nenávidí za to, jakým situacím se vystavují, ale stejně se jim vystavují záměrně. A tady se vracím k té první otázce. Co je pro ně vlastně ještě normální? Podle mě pouze ta jejich společná nenormálnost. Všechno ostatní je otázkou přežití. V tom vězí ten největší paradox. Jejich HELL je normální, jejich HEAVEN je nenormální a velkej průser.
Holky a kluci, budeme je sledovat. Jsem na ně docela zvědavá.
#kohoutekbezkuličky
#slepičkamávkrkusemínko