Zamýšlím se nad verzemi mně samotné pro to, abych dokázala popsat tu část mě, kterou lze pojmenovat jako holka roku….ZLOBIVÁ. Nedávno jsem přemýšlela o tom, že mám tři hlavní verze, tři hlavní životy: Hodná, Zlobivá a Pracovní. Přijde mi to vcelku výhodné, 3x víc srandy. Na druhou stranu je to taky 3x víc problémů.
Začala bych, tím, co se mi na ní líbí a obecně v pozitivnější rovině.
Zlobivá holka je v první řadě svobodná. Minimálně se tak cítí. Má čistou hlavu, do které se nemají šanci vloupat myšlenky z každodenního života a cítí adrenalin, zájem a sílu a hlavně radost. Může všechno. A to se jí líbí. Nemít limity a bořit hranice. Potírá zákony normálnosti. Je se svým životem spokojená a na své úspěchy i patřičně hrdá.
Já ani nevím, kdy jsem ji potkala poprvé. Tak nějak mi přijde, že tu byla vždy. Vynořila se, když byla příležitost anebo když jsem měla zájem o rebelství. Mám s ní velmi dobrý vztah, ale snažím se jí příliš aktivně nepodporovat. Je to z toho důvodu, že mi přijde nevypočitatelná a když se utrhne ze řetězu, mám pocit, že je schopná nasekat fuckT velkou paseku. Takže ji trochu hlídám, aby si toho moc nevšimla. Nemá ráda kontrolu, pak je moc vzdorovitá. Pouze v dobré víře a pro jistotu. Cítím riziko, že by mě ta nezbednice mohla pohltit. Rozhodně má k tomu předpoklady a schopnosti.
Se zlobivou holkou se přátelím, když potřebuju vypnout nebo vystoupit z tý nudný šedi života. Cítím, když přichází. Tělo se mi začne mobilizovat a jakoby vibrovat. Cítím, jak se mi zbíhají sliny po adrenalinu. Začnu se těšit. Zlobivá holka miluje mini hry. Je to narkomanka situací. Ty situace jsou vtipný a vždy nabombený šťavnatým prožitkem.
Co mi přijde jako zajímavý je, že ta pravá, zlobivá, nejde spustit lusknutím prstu, i když se dere na povrch a ječí po mě, vypusť mě, vypusť mě. Asi je to tím, že i když ji mám moc ráda, nedůvěřuji ji na tolik, abych jí dala tolik prostoru. Ta pravá zlobivá většinou vypluje, když pije alkohol, nebo bere nějaké drogy, které jí sníží úroveň sebekontroly. Střízlivá je značně umírněnější.
Co si o ní myslím? No, bavil by mě její život na furt. Je to sranda, všechno je jednoduchý, je to party, je to prostoupený smíchem, bizarem a kuriozitou. Nemá s ničím problém, přijímá svět i vše, co se děje s naprosto otevřenou náručí a dá se říct, že nedrží kormidlo, nechává se unášet a pojme vše, co přijde, a to s obrovským zájem. Nejraději mám na ní její rebelský mise a již zmíněný minihry.
Co jsou rebelský mise:
Je to obtížněji dosažitelný úkol, kterýho chce dosáhnout. Někdy trvá pár sekund a někdy na něm maká několik let. Tahle holka se nevzdává a vždycky najde cestu. Jedna z jejich misí je například vystupovat z nekomfortní zóny. A to jí baví. Je to hezkej příval energie a obohacení. Dělá věci, který by část spořádaného a umírněného JÁ dělat nechtělo. Taky má slabost pro loutkový divadlo. Obecně neschvaluji manipulaci a programování lidí. Na druhou stranu tu zlobivou holku nějak nedokážu přesvědčit, aby si odpustila dělat ,,pokusy,, na lidech. Je fascinovaná lidmi, baví jí si s nimi v praxi nevinně hrát. No a mě to zase baví sledovat.
Co jsou její minihry:
To bych popsala jako myšlenka, tužba, která se se skoro v mžiku stane realitou. Sexuální minihry zastávají v této sekci významnou roli. Zlobivá holka toho dělala spoustu, a ráda by zkusila všechno. Jsou to taky praštěný chvilky rebelství, který jsou vlastně trapný, neslušný ale vtipný. Něco jako když vyjela za zábavou s holkama po až trestně dlouhé době do Prahy a rozhodla se, že před každou aktivitou, kterou budou dělat se zhulej. No, ono je to sranda. Tři spořádané ženy, které si chodí po restauracích, galeriích, kafíčkách a drincích a u toho se chechtaj, nemůžou mluvit a dostávají se do ultra vtipných a mnohdy ostudných situací. Dobrej RELAX. Pro číšníky nebo kolemjdoucí to zase tak dobrej Relax nebude :D.
Obdivuju na ní to, jak se vypořádává s nekomfortem a strachem. S naprostou lehkostí. Přijde mi, jako by ho ani nevnímala. Hrozně se mi na ní také líbí, že je svá.
Pojďme přejít do negativnější roviny. Co se mi na ní tedy nelíbí. Přeci jen, jsem se teď začala až nebezpečně moc rozplývat a na terasu mi přistál drink, takže je čas si trochu připomenout proč tahle holka není u moci.
Nelíbí se mi na ní to, že není pravá. Občas mi přijde, že hraje divadlo ve svým vlastním filmu, kterej si vykonstruovala v hlavě a nic co dělá není vlastě opravdový. Tak nějak, i přes tu čistou hlavu moc dobře ví, že je to jen jedna velká iluze a není to opravdový. Nelíbí se mi to, že je to pravda, přála bych jí, aby to pravda byla. Takže se mi asi nelíbí to, že tu její iluzi podporuju.
Nemůžu říct, že by se mi přímo nelíbily její sklony k tomu, věci posunout o level výš, ale ten dopad. Ona je extrémní. To, že se díky jejím zážitkům stává běžný svět zas o trochu více šedý, mi přijde taky trochu smutný.
Co také né vždy schvaluju je její zájem o objevování účinků drog. To je jedna nedokončená mise. Otestovat si, jaký vliv na funkci organismu, chování a pocity drogy mají. Nedá se říct, že to odsuzuju, protože mě to baví sledovat, ale obecně si myslím, že to tělu neprospívá.
Někdy se cítím provinile, když tu zlobivou holku vypustím. Provinile se nejvíc cítím kvůli tomu, že je závislá na pozornosti. Přijde mi, že jí skoro nikdo nedokáže porozumět a ten, kdo jí porozumí, až moc vzbudí její zájem.
Využívám její schopnosti nemít zábrany pro své vlastní obohacení a dosažení svých cílů.
Zajímavé je, že ji vypustím ze sklepa opravdu jen ve chvíli, kdy jsem mimo práci, tam má vstup asi zakázanej. Taky ji nevypouštím doma, to je prostor, kde se relaxuje, rozjímá a vládne zde jen harmonie.
Co si o ní myslí okolí? Tu maj většinou všichni rádi. Je plná energie, vynalézavá a vtipná. Co si o ní myslí hodná holka? Podle mě jí moc nerozumí. Přijde jí, jako opička, která poskakuje z větve na větev a hledá lepší banán… i když jsou vlastně všechny banány stejný. Hodná holka se na ní dívá trochu skrz prsty. Přijde jí šílená. Přijde jí, že má sebedestruktivní sklony, že si ubližuje. Otázkou je, zda její pohled na věc brát vážně. Přeci jen má ráda těžce svůj řád, systém, klid, harmonii, a tak se ani nedivím, že jí to celý přijde podezřelý a nevhodný. Vlastně pro ni většinou nemá moc pochopení. Chápe ale, že ji potřebujeme.
Ta pracovní verze jí vůbec neřeší. Do tohoto světa nepatří a tak jí má pracovní verze vůbec nevnímá a soustředěně řeší to, co má.
Já osobně ji považuju za nedílnou součást mě samotné. Využívám jí a pomáhám si ní. Závěrem bych ji opravdu hodnotila vcelku pozitivně. Dává mi víc, než bere, ale někdy jsem z ní unavená. Je až moc intenzivní.
Co se zlobivou holkou bude v následujících letech dál? Myslím, že má před sebou ještě zářivou budoucnost. Bude pokračovat ve svém objevování a průzkumu, bude získávat pozornost od lidí, kteří porozumí jejímu nitru. Bude hledat cesty a způsoby, jak mě pobavit a rozzářit a obohatit. Určitě mě zase dostane do situací, nad kterýma budu žasnout a říkat si, jestli si ze mě nedělá srandu. Jako opravdu? Tohle? Určitě se na ni budu párkrát zase zlobit, protože po ní budu muset uklízet. Myslím, že bude stále posouvat hranice dál a doufám, že to bude udržitelné. Trochu si dělám starosti, jak bude reagovat na další úroveň rodinného života. Mateřství a ona… moc si je nedokážu představit. Já to ale vymyslím tak, aby to fungovalo. Doufám, že se nebude cítit utlačovaná. Doufám, že nebude šílet z toho, že nemá svou svobodu, že nemá svou volnost. Doufám, že na ni nezapomenu a dám jí dostatečný prostor, protože jinak jí střelí v kebuli a udělá nějakej extrémně intenzivní fucked up. Nesmím jí zapomínat dávat pozornost. Jinak nepřežije.
Je ještě jedna věc, která mě na ní vlastně děsí. Ona je docela nespokojená. Jedna z jejích potřeb, která vyplouvá na povrch, je ÚTĚK. Ona nepodporuje mé ostatní verze, je to prostě rebel toužící prostě jen být a vytáčí jí, že nemá prostor nepřetržitě. Ona už tolikrát toužila po tom, že jí někdo unese pryč, od všeho a získá neomezené možnosti, odpoutá nás od světa. Sice po tom touží, ale já utéct nemůžu, já tu mám celej svůj život. Doufám tedy, že jí to nikdy nedovolím.
Ráda bych jí poděkovala za to, že se díky ní neustále posouvám.
Ráda bych jí poprosila, aby se zkusila občas zastavit, zamyslet se a až poté konat. Neměla by zapomínat na to, že ostatní holky mají taktéž své potřeby, a tak jí žádám o to, aby korigovala svou sebestřednost a sobeckost. Pořád je součástí mě a svůj prostor si musí zasloužit.
#notBAD
#ILOVEHER