Přeskočit na obsah

Zpět na začátku

    Že prej mám psát, ale nějak mi to poslední dobou nejde. Mám koukám rozepsaný 2 články. A tak jsem se zhulila. Což teď budu dělat každej den… (skoro) a proč? Protože jsem BACK IN THAILAND a o5 jsem si dopřála nějakej ten čas sama pro sebe. Bohužel, tentokrát to není 8 nebesky krásných dní, ale jen 4. I tak mě toho ale napadlo hodně. To jak tu tak člověk chodí, hulí a čumí 😀 lol. Za posledních 365 dní jsem v Thajsku potřetí. Ptaj se proč? Že prej by to u chlapů chápali (btw-nechutná poznámka). Sama? Nenudíš se? Když pominu fakt, že bohužel musím i pracovat a dneska jsem měla call se Švýcarama, tak se i v období relax time fuckT nezastavim.  No, stop vysvětlovačkám, teď k tomu, co mě tu napadlo.

    V prvé řadě tu jsou zase uplně jiní lidi. Jde vidět, že moulety (nevím jak se ten sestřih píše) fakt frčej. Minimálně v Británii. Potkala jsem v obchodě s trávou takovýho surfaře z jižní ameriky, kterýmu teda ten shop nepatří, jak jsem se mylně domnívala a Thajka se mu za to vysmála. Pracuje v shopu a pro bohatou rodinu Thajců co tam má hotely a tak. Ptal se mě, jestli jsem tu sama, řekla jsem že jo, ale že to tu docela dobře znám. Udivil ho ne ten fakt, že v tý vesnici jsem za rok po třetí, ale fakt, že jsem sama. Prej tu potkává hodně lidí, kteří tu jsou sami a nechápe. Já docela chápu a pravdou je, že denně potkám spoustu jednotlivců co dělaj naprosto to samý co já. Čuměj, vnímaj okolí a svět a smějou se ve svý hlavě.

    Další v řadě šokovaných na téma – je tam sama, omg? – byla kamarádka, která mě prej obdivuje a roky touží po tom jet někam sama, ale má strach. No, to jsem měla poprvý taky, spíš na chvíli paniku.. Nevěděla jsem, jestli náhodou nebudu třeba tejden bulet v posteli podělaná strachy. HH teď jak si vzpomenu na to poprvé… jak jsem objevila svůj oblíbenej bar, nahulila se, vypila kýbl margarity, dala si zmrzlinu a odplazila se total vyřechtaná a těžce přešťastná na hotel. Nebojím se, nejsem v Maroku, ani v Brazílii…. ani na spoustě dalších míst, kde bych nejela i s někým.

    No, takže jsem o té samotě přemýšlela na základě toho že jsem téma: SAMA NA CESTÁCH už několikrát řešila.

    Sama? Ona se musí přece bát:D

    Bát se bojím. Třeba hnusnýho hmyzu, jako jsou mega velcí pavouci. I malí mě hrozně děsej i ve snech. Ničeho jinýho se tu nebojim. Ještě jsem se bála teda gangu opic, ale za ty cesty jsem si na ně zvykla.. I na ty smečky divokejch psů. Trošku nepříjemně se cítím sama v moři. Přeci jen se bojím hloube a je pro mě těžkej nekomfort, skákat z lodi do vody, ale tak, holt, člověk se musí překonávat. I kolem toho giga pavouka teď 3 dny chodím… a jen vnímám jeho existenci a jsem trochu klidnější, že je daleko ode mě. Snad tu kurva nemá brášky a sestřičky. Ahhh

    Sama? Ona se musí přece nudit:D

    Jeden joint na snídani a garantuju vám že se člověk nenudí. No, aby bylo jasno, já jednoho jointa hulím za pochodu dva dny, protože normálně nehulim pravidelně. Sranda. Tak tupý balení  věcí k moři, kdy v půlce cesty přijdu na to že to nejdůležitější – vodu – jsem si nevzala atd. jsem nezažila. Fakt se tu směju hodně sama sobě i okolí. Chodim, čumím, plavu, jím, piju, čtu si, prozkoumávám okolí, objevuju krásný místa, pozoruju lidi a co se kolem mě děje, je to docela zábava, takhle si přemýšlet. Čumim co jde všechno koupit za bizar na trhu, co je v 7/11 .Nenudim se ani na sekundu. Nejlepší je Thajská angličtina. Snažej se, mrňousci miloučcí.

    Sama? Neumím anglicky, takže se tam nedomluvím.

    Já teda anglicky umím a vím, že spousta lidí má z Aj strach při cestování, což chápu, protože si pamatuju, jak jsem jela na základce poprvý do UK a dost jsem se bála. Na druhou stranu, tady v Thajsku se s nikým místním stejně nedorozumím. Oni asi mluvěj anglicky, jen to tak nezní. 😀 Jako že, fuckT ne. Takže si tu člověk vystačí s běžnými pojmy jako je: This, yes, no, thank you, from – to. One – two – three…. MASÁŽ :D. ALE TEĎ VÁŽNĚ, oni fakt nemluvěj anglicky, mám translator v mobilu a jediný co by mě štvalo, v případě, že bych anglicky neuměla je to, že si nepokecám s cizincema. S těma je totiž mega mega sranda. Nejdelší docela hezkou větu od mísňáka, kterej nežije v zahraničí jsem slyšela: Where are you from? To asi každej umí.

    Takže, zorientovat se člověk zvládne – máme mobil, internet, beztak bych sehnala i nějakou dobrou translator speak apku. Pokud chceme, tak se nenudíme a hlavně co je to tu za nudu? Si můžu dělat co chci, vůbec nic mě tu nelimituje. Dyť když budu chtít den ležet u Netflixu, co mi v tom jako brání? 😀 Utratím tu míň než doma. No a být sama ve svý hlavě? Nereagovat na impulsy a potřeby lidí okolo, protože jsem tu sama? To je hrozně příjemný. Pokud se nebojíte být sami se sebou na místě, které na vás stříká zábavou, tak go go go. Je to extra dobrý zážitek. Nevím, jak bych se cítila třeba v Norsku, nebo v US… ale tady v Thajsku jde být sám přenádherně.

    Pravdou je, že jsem zvyklá pracovně cestovat skoro každej tejden sama. Takže mi to tak asi nepřijde.

    No, tráva v krvi, jaký divy dělá, čičina.

    Napsat komentář

    Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *