Ne nadarmo se říká, že: ženu ani květinou neuhodíš. To tak bylo možná kdysi nebo to bylo kdysi ještě horší? Mám kolem sebe spoustu lidí, kteří se své názory na ženy opravdu nebojí sdílet a občas trochu i přikořenit. Jaký má ale názor sama žena na ten rybník plnej ryb? Dneska se mi zdál sen, kterej mi vlastně můj názor vykreslil vcelku jasně. Podvodní svět má zřejmě stejná pravidla, jako ten svět na souši. Větší pes totiž vždycky mrdá první.
Představ si, že sníš. Jsi někde u moře, koukáš, jak pluješ na lehátku s drinkem v krásným bazénu a na jednou panika! Bazén se postupně prolíná s mořem a na souši vidíš skupinu, nějaký kult, vyhroceně a pohrdavě hledících mužů, kteří chtějí všechny ženy bez slitování utopit. Chceš od tý vody utýct. Utíkáš, dohánějí tě a ty nedopatřením, do toho bazénu plnýho divných tvorů spadneš. Nechceš se nechat utopit, ale tu tlupu mužů musíš pod hladinou obelstít, tak plaveš ke dnu níž a níž. To co vidíš, tě naprosto ochromí. Objevíš všechny ty utopené ženy, které se tím utopením proměnily na rybí podoby svých profilů ze souše. A to je vážně děsivé. Nejdříve si tě všimnou ty nahajpovaný kozy, který tě pošťouchnou. Dále vidíš hejno rychlých hadů (hadic) a úhořů a co to je divně velkýho a nehybnýho v rohu? Vorvaňky a hrošice. Ve chvíli, kdy tě všechny ty stvoření spatří, v chaosu se na tebe vrhnou. Říkáš si: ,,Teď se tu utopím, nebo vyplavu a utopí mě oni? Je to bezvýchodné,,. Najednou pohlédneš před sebe a vidíš u stolku, který nebesky září, krásné, milé a na pohled zajímavé a trochu různorodé slečny. Naprosto s klidem se nad tvou situací pousmívají. Hned mi to dojde a cítím to uvědomění: ,,Já se nikdy neutopím a ti muži nahoře ani ty rybozvířata mě nemůžou ohrozit.,, a v klidu a bez jakékoliv proměny v odpornou stvůru odplouvám dál. Náš druh dokáže přežít jak na souši, tak ve vodě. Dobré slečny. Dobré slečny jsou vždy opěvované a proto zřejmě získávají nesmrtelnost.
Divnej příběh, vím. Na druhou stranu jsem se nad tím ráno opravdu zamyslela. Vidím tam spoustu podobností s tím, co z nás dělá ty NIKDY neopěvované a taky proč nás muži opěvovat ani NEMĚJÍ.
Co se děje, když je žena nespokojená? Vždy se to snaží vyřešit. Bohužel to řešení není vždy vhodné a sama žena se díky své pitomosti vloží do zrovna nelíbivé podoby ryby. Uvedu příklad… nelíbím se sama sobě, tak ze sebe udělám umělou barbínu. No jo, ale jaký dobrý muž sáhne po barbínce? Nebo. Nejsem spokojená se svým manželem, no tak si najdu jednoho nebo rovnou fotbalovej tým milenců. Taky hezká a sexy představa, ale bohužel rozmazlená kurvička je to poslední, co by bylo hot. Prostě a jednoduše, to že jsme netrpělivé a zbrklé páchá opravdu více problémů, než-li si popravdě přiznáváme… a opěvovat si nezasloužíme.
Co se stane, když je žena spokojená? (krom toho, že jen tak nebude) Je to jako projížďka na horské dráze, kde z nebe místo vloček padají bonbónky a místo deště kapky dobrýho ginu. Svět voní po šeříku a prostupuje jím takový to hezký odpolední světlo z filmů točených v LA. Slečínka je pak vynalézavá, aktivní ve vhodně vyváženém směru a hlavně VŽDY a NAVĚKY vynese tvůrce téhle orgasmické radosti do nebes. Bez debat. Tohle ten svět potřebuje… a to stojí za to tu slečnu opěvovat!
No a jak tu bohyni chceš vlastně opěvovat? Je to tak debilně jednoduhý, jako věřit v junikorny, ale prostě to tak je. Stejně ti junikorni existují. Ženy prahnou po POZORNOSTI, aby se cítily jako bohyně. Bohužel se v týdle urputně spotřební době zapomnělo na klasiku. Pamatuješ jak si kdysi neměl ani korunu? Tak proč se chováš jako FRACEK, když už máš hafo keš? Muži, jak na to: Věřím, že kdyby ses díval na nánu, co tě vytáčí a začíná ti připadat odporná a bezvýznamná, dříve nebo pozdějí jí to řekneš. To samé udělej s bohyní. Řekni jí a udělej ji. Jednoduchý pravidlo.
Pozornost přímo mířená na naše potřeby je jen jediná opravdová droga, kterou když přestaneš fetovat, rozhodně chcípneš.
Není nic krásnějšího, než-li pozornost, ze strany SVÉHO muže. Nemluvím o fanatické pozornosti zamilovanýho baby friendly lovers. Nemluvím ani o přehnané impulsní pozornosti nahodilého chtíče baby friendly shitu. Mluvím o soustavném, dlouhodobém a hlubokém uznání, které je dáváno a projevováno mezi mužem a ženou.
Překvápko. Nikdo nám nevidí do hlavy. Takže logicky nikdo ani neví, co si myslíme ani co chceme nebo potřebujeme, dokud to neřekneme. A tohle je ten problém. Ještě jsme se nevyvinuly na ten LEVEL ČLOVĚKA, kdy pochopíme, že verbálně i neverbálně komunikovat je NE pouze dobré, ale otázkou života a smrti. Bez komunikace nemůže být ta pozornost naplněná ani přijmutá správně a je to spíš o náhodě.
Bohyně nepotřebuje kupovat LV kabelky jako důkaz lásky, nepotřebuje bejt vydržovanou nanynkou, ani být rozmazlovaná kecama o tom, že je vlastně v naprosto všech směrech dokonalá. Stačí se na ní dívat, říkat co si o ní hezkýho myslíš a jak na tebe hezky působí to, co kolem tebe vytváří. Dotýkej se jí. Vykřič do světa její jedinečnost. Dělej jí radost tím, že nasoucháš jejím potřebám v naprostých maličkostech (kup jí místo kabelky oblíbený kokino). Ukazuj jí, jak jí dobře znáš a jaký drahokam si ty. Ona tě nechce změnit, ale vystřelí jí do nebes, když občas uděláš to, co se líbí jen jí. Ukazuj světu, že si hrdý na toho, koho sis vybral a ona tě vynese do nebe. Ukazuj jí, že na tu tíhu světa není sama. Kup jí místo auta lízátko a místo večeře za pět táců ji unes do mekáče a vysaď na louce, kde spolu v klidu poobědváte. Dokážeš jí vůbec překvapit? Pokud ne tak férově chodí za kámošem v hoodu. Důležité a vcelku jednoduché, co si z tohoto odnést je: Když KRÁLOVNA uvidí, že si během dne vynaložil 10-30 minut svého času na to rozmazlit ji, teprve poznáš co to je MÍT BOHYNI.
Dokonalost neexistuje. Možná to je utopie, ale řekněte mi, zkoušel to už někdy někdo? ha ha
#bohyně